Mýtus o Tyfónovi

Když bohové zvítězili nad Giganty, přivedla Gaia na svět Tyfóna. Byl tak strašný, že když ho bohové spatřili, proměnili se v divou zvěř a prchali. Stovkou dračích hlav se dotýkal hvězd, z očí mu kapal jed, z tlam chrlil lávu a žhavé balvany. Syčel jako sto hadů a řval jako sto lvů, rval ze země hory a metal je po bozích.

Zeus první sebral odvahu a vrátil se zpět. Ostatní jej následovali. Nastala hrozná bitva, při které zahynul všechen život na Zemi. Bohům však bylo souzeno zvítězit. Když Tyfón vytrhl ze země Etnu, aby jí mrštil po bozích, Zeus ji srazil stovkou hromoklínů. Hora přimáčkla netvora pod sebou. Dodnes tam leží a krká ven oheň, lávu a kouř.

Echidna, ohyzdná Tyfónova družka, půl žena, půl had, zkáze unikla. Ukryla se v jeskyni, kde chránila Tyfónovy potomky – Nemejského lva, Kerbera, Ladóna, Chiméru, Sfingu a Hydru. Zeus je nechal žít jako výzvu budoucím hrdinům.

(Tento web byl původně umístěn na doméně tyfon.cz)